Svátost smíření

Svátost smíření

Večer o Velikonocích se Pán Ježíš ukázal svým apoštolům a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou" (Jan 20,22-23). Odpuštění hříchů, spáchaných po křtu, se uděluje prostřednictvím příslušné svátosti, nazývané svátost smíření nebo pokání či zpovědi.

Ani poté, co se odkloníme od cesty, na kterou nás Bůh povolal křtem a vyznačil svými příkazy, není nutno si zoufat. Ježíš ví o naší slabosti. Stanovil způsob, jak lze dosáhnout odpuštění našich hříchů a poklesků, pokud je ovšem uznáme a snažíme se jich litovat. Smíření je nutné pokaždé, když Boha zradíme špatným myšlením, slovy či skutky, kterým říkáme hříchy. Hřích je víc než pouhá chyba. Narušuje vztahy člověka k Bohu, k bližnímu i k sobě samému. Všechny hříchy nejsou stejně těžké. Existují myšlenky, slova, skutky a opomenutí, které tíží naše svědomí, ale jsou všední, protože člověk je slabý. Říká se jim také lehké hříchy. 

Těžký, nebo smrtelný hřích je označení pro takový stav srdce nebo pro takové jednání, které těžce porušuje vztahy k Bohu, k církvi a k lidem. Je to vědomé, dobrovolné a svobodné přestoupení Božího zákona v nějaké závažné věci.

Aby křesťan, který se takových hříchů dopustil, mohl jít tase k svatému přijímání, k tomu se vyžaduje odpuštění hříchů ve svátosti smíření.

Ti, kteří přijímají tuto svátost smíření s opravdovostí a se zkroušeným srdcem, dosáhnou odpuštění všech hříchů, ale také obnovení přátelství s Bohem, nový pokoj a radost do srdce.

 

Svátost smíření lze přijmout v rozhovoru s knězem na požádání kdykoli. 

Pravidelně je příležitost půl hodiny před každou mši svatou a kromě toho také: 

  • pří adoraci 
  • kdy kona se Nikodémova noc